18, starter pack?

16. srpna 2018 v 12:22 | Jaši
Samozřejmě...každý z nás zkusil alkohol dřív než v osmnácti letech. U mě to je taky tak, ale i přes to jsem se nemohla dočkat, až budu moct pít legálně. Říká se, že zakázané ovoce chutná nejlépe, ale já měla vždycky takový svíravý pocit uvnitř mě. A i když moji kamarádi téměř nemohli dojít domů, já jsem stejně pila s mírou a víc než 2 piva jsem si nedala.
Ale když už konečně nadešel den mých osmnáctin, pořádala jsem mega oslavu, která měla na svědomí nejeden průšvih a spoustu telefonátů naštvaných rodičů, že jim kazím děcka a že se se mnou už nikdy neuvidí. No nestalo se tak, protože půl roku na to jsem onemocněla.
Po lítání po všelijakých doktorech, několika CTčkách a magnetických rezonancí byl můj "ortel" vyřčený. Crohnova choroba, jinak řečeno, chronický zánět tlustého střeva. U mě s postižením celého trávicího traktu. A co to pro mě znamenalo? Měsíc na kapačkách a umělé výživě, X měsíců na dietě a 10,5 kila dole. Nikdy jsem si nemyslela, že bez jídla nemůžu být ale věřte mi...když měsíc a půl ležíte v nemoci a nejíte nic, těšíte se i z obyčejnýho vývaru bez zeleniny a masa. Samozřejmě, byla jsem na prášky...cpali do mě antibiotika, které nezabíraly, takže nadešel čas na agresivní léčbu - kortikoidy. Abychom tomu rozumněli kortikoidy (podle toho co jsem se dozvěděla v nemocnici) tak jako tak nic neřeší, pouze umírňují zánět, ale vyléčit se s nima nemužete. Plus z výživy jsem dostala zánět žil a moje CRP mělo hodnotu mrtvého člověka. S narůstající anémií jsem musela dojíždět na transfůze a žilní anomálie (na kterou přisli náhodou, když mi přepíchávali kanilu) tomu taky nepřidala.

No z nemocnice jsem se dostala týden před mým maturákem. Sotva jsem stála na nohou, ale nemohla jsem třídě udělat to, že bych nepřišla. Ovšem po půlnoci jsem byla tolik unavená, že už to nešlo a musela jsem jet domů. Z vyprávění - mazec a další "pomaturákový" akce stály za prd. Nevím jestli to říkali jen proto, že jim mě bylo líto, každopádně jsem za to ráda.

Takže v osmnácti letech jsem vypila míň alkoholu, než za celý můj život před diagnózou. Ale tím můj život nekončil. Když už jsem mohla tak nějak normálně fungovat, jíst a i pít, šlo to se mnou zase z kopce. Teda ne že bych byla nějakej kazisvět, ale...jo, pohoršila jsem se. A ne málo...
-Jaši
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 16. srpna 2018 v 19:28 | Reagovat

Tak ono osmnáctka není jen o legálním pití alkoholu. Já třeba jak před osmnáctkou, tak i po jsem měla takový ten stop limit. Dám si ráda pití (někdy i hodně), ale nikdy ne tak, aby mě odnášeli z hospody nohama napřed. Hlavně abys byla zdravá a měla po těch problémech. :-)

2 zredukujto zredukujto | 19. srpna 2018 v 23:05 | Reagovat

[1]: děkuju <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama